Atrament:
Mezi kopci cesta je klikata,
ja wzdelani jdu wstric
tot mezer mych bud zaplata
jiz stestim rudne lic!
Cesta poznani je trnita,
jak zeno od plew oddelim?
Wez zamku z dalky mne wita
s medenym cimburim.
Za sebou mam jiz cesty kus,
hle Gasthaus dreweny
a na nem napis di: "Zum Spiritus"
uz ten nazew pekne zni!
Zde zawazadla ma tak tezka jsou
a plna knih,
je wemte prosim nahoru
ja spat chci w podkrowi...
A na stul noste hbite jen
ja w Praze naposledy jed,
a taky nejakej alkehol
co naladu by zwed!
Kdo ke me si tu priseda?
Me zdrawi jmenem mym?
As stoleta to starena
ja pobouren jsem tim!
A karty rozlozene
na stolku nahle zrim
w mistnosti zakourene
cistym konopim!
Zdeseni me swerchowane
jak minulost mou zna
ja znati chci wsak dokonale
co budoucnost mi da!
Kartarka:
"Zde je kral a wedle spodek."
Atrament:
"Co to znamena?"
Kartarka:
"Pan urozeny ti asi natre zadek."
Atrament:
"A co bude dal?"
Kartarka:
"Objednas-li koralku,
wzapeti hned zwime,
budes-li hlawu miti na spalku,
anebo stesti w kline!"
Atrament:
Jiz dost mam, babo, reci twych,
ja okultista jsem!
Do karet sice newidim,
wsak wim co s ziwotem!
A w senku napis rumelkou:
"Et Zum Spiritus Tuo"
tam ja se sklenkou swou
ted budu zpiwat duo!
Jak z cisteho nebe blesk
opojen zjewem diwky krasne
w mych ocich tkwi tech zraku lesk
i bokuw twary jasne!
My probdeli jsme celou noc
i loze zrana prazdne
kdyz stolek swou nam skytal moc
pri zaklinani sprawnem
