Divam se z okna, jak prsi dest.
Louze jsou vetsi a vetsi a vetsi.
Uz nejsou louze, jsou drobne curky
a strouhy kalne tecou do kanalu.
Co je mi divny,
je to, ze bracha je klidny.
Pribyva vody, cim vice prsi.
Hladinu zveda silny proud deste.
Kanaly nejsou, vody je fura,
ted by sel ven jenom blazen.
Co je mi divný,
je to, ze bracha je klidny.
Prsi a prsi a prsi a prsi,
blyska se, blyska se, blyska se, blyska,
vlhko se tlaci do prvniho patra.
Ted me to trklo, dostal jsem napad:
neni mi divny,
ze bracha je klidny -
on to totiz musel vedet.
